Zlatohlávci
Chtěla jsem si je pořídit už dávno, ale měla jsem strach, že jim nedokážu sehnat a připravit správný substrát. Jak jsem chodila na ostružiník pro strašilky do různých částí lesa, objevila jsem bukový háj, kde je hrabanky pro celou armádu zlatohlávků a je tam i trouchnivý kmen, tedy ideální. Můj první druh byl Pachnoda marginata peregrina. Pořídila jsem si je na burze v Praze. Měla jsem skupinku deseti kousků. Nakladli mi spoustu vajíček, vylíhlo se spoustu larviček a o druhou generaci bylo postaráno. Výhoda u tohoto druhu je, že můžeme larvy chovat pohromadě, protože nemají kanibalistické sklony. Brouky krmím přezrálým ovocem (banány, jablka, blumy) a larvy občas dokrmuji plátky okurky, které dávám na povrch substrátu. Když larvy substrát spotřebují, dám jim nový a ten starý používám do terária s dospělými brouky jako substrát pro kladení vajíček.
Dalším druhem v mém chovu byl Pachnoda marginata marginata. Podmínky jsou pro něj stejné jako pro předešlý druh. Terárium 30x30x25 s 10cm vrstvou substrátu, který je z bukové listovky a trouchu. Listí sbírám napodzim. Když je suché, tak ho v rukavicích rozdrobím na malé kousky, přidám hrabanku, což je vrstva půdy v lese pod listím, která už je zčásti zetlelá a trochu rozmělněného trouchnivého dřeva z listnatého stromu. Všechno smíchám a navlhčím tak, aby mohly tlecí procesy probíhat v celém substrátu. Asi po týdnu už substrát dávám k larvám. Neříkám, že můj způsob je ideální, ale zatím funguje a stačí mi. Chovatelé, kteří mají velké množství larev a potřebují více substrátu si s ruční prací nevystačí a vyrábí si proto různé sekáče a mixéry na vrtačku, kterými zpracovávají listovku. Pokud chovají vzácnější a choulostivější druhy tak někdy substrát zahřívají aby ho zbavili organismů, které se zde vyskytují (žížaly, stínky, stonožky, roztoči apod.), takto zpracovaný substrát musí na několik týdnů uložit, aby se znovu nastartovaly vhodné tlecí procesy. Tento postup se vám zdá možná zdlouhavý, ale zato je bezpečnější.
Velkou radost jsem měla z Eudicella euthalia. Koupila jsem si jeden pár. Samička se činila a nakladla hodně vajíček. U tohoto druhu je vhodné chovat larvy odděleně, takže jsem měla brzy 20 půllitrových kelímků od jogurtu, ve kterých si lebedily pěkně tučné larvy, které mají docela velkou spotřebu substrátu. Je vám jasné, že kelímky zaberou docela dost místa, tak je dobré se na to připravit (zabrat sourozenci pokojíček, mamince spižírnu a tatínkovi dílnu a možná ani to nebude stačit :-))
Kokony s kuklou jsou opravdu pěkně velké. Jen škoda, že se larvy při kuklení rády přilepí na stěnu kelímku, pak se mi občas stalo, že se kokon odloupl a nezakuklená larva z něho vylezla, je pak většinou už příliš slabá na to, aby se zakuklila znovu a uhyne. Pokud se odloupne kokon s kuklou, která je vidět, není to žádná tragédie. Je vhodné ho umístit zvlášť do krabičky, kuklu nevyndavat a nechat vklidu dovyvinout.
A zatím poslední druh, který jsem si přivezla z burzy v Brně je Eudicella grali alaeri. Je to moc krásně zbarvený druh, který má stejné nároky jako Eudicella výše. Opět je potřeba larvy chovat po jedné. Dospělci jsou velice aktivní, když jim do terárka zasvítí sluníčko nebo žárovka. Přes noc jsou zavrtaní v zemi. Banány je dobré dávat na kousek kůry nebo mělkou mističku, jinak si je brouci zahrabou. Existuje krmení specielně pro brouky Beetle jelly, které se dá koupit na burze nebo přes internet, nemám s ním zkušenosti, ale prý vydrží v terárku až jeden týden a zvyšuje produkci vajíček. Potravu (banány) měním obden, někdy každý den, aby se nemnožily octomilky a smutnice, což jsou dva druhy pěkně nepříjemných mušek. Myslím, že tolik informací pro začátek stačí a zbytek se dočtete na stránkách jiných chovatelů.